Chystá se: Jak jsme začali nový rok

...a nejenom to, chystá se i nový systém zobrazení článků, aby se v nich lépe hledalo. Až to bude hotovo, všechny nachystané klepy, novinky i docela malé klípky si budete moci přečíst.
Např:

Jak to všechno začalo

Kniha vyvolala rozruch ještě než vyšla

Máte doma krytý bazén?

Fígle distributorů knížek aneb Jak se dostat lacino do problémů

---

Rok 2001

---

---

Natáčení v TV Prima jsem málem odmítla - nebo vzdala, jak se to vezme. Volala mi scénáristka Sauny a tvrdila, že jsem numeroložka a mám provést numerologický rozbor roku 2002 (pro ty, co mě neznají: to mne škokovalo; tento typ rozborů pokládám za dost šílený nesmysl, především proto, že vyjde tak obecný výsledek, že za něj může snad jedině numerologie ... která je při rozboru roků dost bezmocná), pak jsme se stále nějak nemohly domluvit, potom mi dala špatnou mailovou adresu, takže se mi dopis pro ni stále vracel. Tak jsem si adresu zjistila, poslala jí svůj návrh scénáře svého vystoupení, ale jí došel jen poslední odstavec, takže jsme se nemohly domluvit.

A do toho se mi tak, ale tak!!!! nechtělo nic dělat, že jsem si říkala, jestli mi to stojí za to a nebýt Romana, asi bych to vzdala.

Kdybych měla pokračovat ve vyprávění v podobném duchu, pak mohu uvést, že scénář mi zkousli na pár z kontextu vytržených vět - což by nevadilo, když začnu mluvit, nikdo mne nezastaví - ale horší bylo, že Tomáš Krejčíř, moderátor, se tématu vůbec nedržel a snažil se o vtipnost tím, že se vyptával na dosti odtažitá témata, jako kdo z věštců si kolik vydělá a jestli má jakýsi divák rád sport. Pořad se tím pádem rozbíhal zcela netušenými směry, účinkující se zamotávali do vyprávění o vztazích a o dobru či zlu a čemvšemještě a to, co vypadalo ve studiu jako dobrá sranda (hlavně proto, že to Roman občas komentoval), vyznělo ve vysílání jako celkem nekoncepční bezobsažné plkání, které diváky nudilo případně popudilo a vypadalo odflákle.

Na druhou stranu jsme i něco zažili. Raven Arconi vypadá zblízka starší než na známých fotkách - což nevadí, sluší mu to! - a je překvapivě nesmělý. Paní šéfredaktorka Spiritu (jméno jsem zapomněla, omlouvám se) je veselá kopa. Pan Brázda je vskutku prazvláštní člověk. Toníček Baudyš mladší působí sebevědoměji než kdykoliv předtím.

Potkala jsem i nějaké známé z minulých natáčení, tak jsme dali krátkou řeč. V Praze jsme se ani nezdrželi, do města vyřizovat jsme poslali Muma s instrukcemi, že napřed jsou povinnosti, potom je hospoda. A mazali jsme domů pokračovat v zimním spánku.

Inkriminovaný scénář najdete pochopitelně o pár stránek vedle.

6.1.2002

---

Třetí festival v Rokycanech byl zase lepší. Příjemná atmosféra, diskutující lidé. Bylo dost chladno a tak to nikoho netáhlo ven - možná se tím pocit vzájemnosti posílil. S několika přednášejícími se mi podařilo podiskutovat - a to zase možná ovlivnilo mne, že tak příznivě hodnotím. Jindy není na diskusi skoro čas, všichni vypadají tak nervozně.....
Programu jsem se příliš neúčastnila, pospíchající Roman mi v tom bohužel zabránil. Škoda, zašla bych se na přednášky podívat.

Asi o týden později jsem jela ještě přednášet do Chrudimi a podařilo se mi nepěkné faux pas - přijela jsem za naplněnou čajovnou asi o hodinu později - prostě jsem si spletla trvání cesty a soudila jsem místo na dvě a půl hodina jen na hodinku. Ale lidé byli dobří a počkali a ani mi nenadávali.
Ještě teď se stydím.

29.12.2001

---

Přednášela jsem laikům o kabale, tajné nauce a tarotu. Ti laikové byli vesměs léčitelé, lidé pracující "s energií", jak se teď říká, prostě to nebyli zase úplní laikové, aby vůbec nevěděli, oč jde. Byli to lidé starší a působili sympaticky.
Pro ty, kdož to nevědí, přijde vsuvka: Kabala, tajná nauka a tarot je pořád jedno a totéž, jenom forma sdělení je jiná.

Při vysvětlování návaznosti dějů v čase i prostoru a pro ujasňování významu magické oběti jsem pro ilustraci použila úseky ze světové historie. Byla to zajímavá a bouřlivá diskuse, mí posluchači nadávali na roztahovačné křesťanstvo i na bezohledné dobyvatele, plamenné filipiky obhajovaly černochy, Indiány, amazonské pralesy i matku Gaiu. Jooo ... umění nedělit skutečnosti na dobré a zlé je přece jen složité a v to, že obhájím i tzv. špatné činy jako oprávněné, jsem nemohla doufat. Není mi už 15.

"On jim těm Američanům ty Indiány někdo vrátí!" hřměl starší muž. "O všechno přijdou, všechno jim tam rozbijou!"
Vysvětlovala jsem opatrně, že do Ameriky odjížděli lidé, pro něž nezbylo v Evropě místo a z toho je třeba při posuzování situace vycházet.
"On jim to někdo třikrát vrátí, za všechny ty zvěrstva," pokračoval kdosi z posluchačů v (svým způsobem oprávněném) slovním lynči.
"Už se stalo," odtušila výrazně působící paní. "Před hodinou začala třetí světová válka, rozbili New York." Přes neobvyklost tohoto sdělení působila paní spokojeně, že jim to někdo nandal.

Nemohla jsem novince věnovat moc pozornosti, bylo třeba dokončit přednášku a odpovědět na zbylé otázky. Jsem milovníkem katastrof - teprve když se kalas vylévají, můžeme pozorovat, co že se to Tam Venku děje. A většinou to bývá zajímavé pokoukání a jen nerada si je nechávám ujít.

Bylo 11.9. a ten zbytek už víte. A jestli nevíte, tak já o tom zase budu někde psát.

Co si myslíte o konci této civilizace? Napište mi jakýkoli názor do konference Esoterika nebo do mé Návštěvní knihy. Dík.

1.11.2001

---

Jeden v květnu, jeden v září. Není moc co o nich napsat, akorát jeden zpěvák minulého režimu s kulatou tváří se na tom květnovém choval ... no, řekněme natolik nesympaticky, že by zasloužil vyprášit kožich. Lidi chodili, fotografové fotili, aktéři (tedy i my
) se rozhlíželi, jak je na tom konkurence.

Kdybych měla srovnat s loňským rokem, zdál se mi být zájem menší a lidé více okukující, méně nakupující. Ale nestěžujeme si.

26.9.2001

---

Možná jste si toho nevšimli, ale byl magický rok. Začalo to Slunovratem vloni - ale to si přečtěte jinde - O přelomu věků... - je tam souvislostí dost, byť byl onen článek (O přelomu věků...) tenkrát zamýšlen takřka jako politický kometář . Vlastně - když se na to dívám a čtu po sobě, musím říct, že jsem to tehdy dost vystihla. Jen jsem možná nedocenila vliv Berana, protože ten tomu teprve dal tu správnou šťávu.

A věci se děly. jestli má někdo pocit, že byl špatný rok - je to mýlka. Každému co jeho jest. Jestli má někdo pocit, že se letos nic tak extra nedělo, je zřejmě na štíru s vlastním duchovním vývojem ... sorry, ale trvám na tom, ten rachot, jak se mlátí arcidémoni nedovolí usnout!

Ale nechci zabíhat, chci psát o Rokycanech, čili o festivalu Miluj svůj život na začátku července. Leč právě proto jsem začala tak zeširoka, že červenec byl poznamenán nejen mojí osobní situací a že ve vzduchu bylo tolik síly, že stačilo natáhnout ruku. Jestli jsem někdy věděla co chci, bylo to teď. Jestli jsem někdy věděla, jaké jsou čáry světa a co je jeho cílem i významem, bylo to teď. Člověk takové období často nezažívá, proto si ho tolik pamatuju a vlastně celé prázdniny jako by byly signovány touto silou.

A zase píšu o něčem jiném. Hm, s pravdou ven - on ten festival za moc nestál, aspoň z mého pohledu. Chyběla mu atmosféra, bylo tam málo lidí.... no a co nemohu pochváliti, nebudu hanět. Nadpis ke článku jsem si nachystala koncem července, když jsem se dostala k počítači, ale dopisuji jej až 31. října. To už máme za sebou další rokycanský festival, tak chci narovnat staré dluhy a zbavit se psaní o tom předešlém. Ale fakt to asi nepůjde.

31.10.2001

---

Tak minule jsem chválila vydařenou nováckou Věštírnu. Tentokrát to bude jinak - totálně se nepovedla. Všechno šlo jaksi divně.
Celkem příjemná scénáristka Hanka si se mnou dala sraz v Praze a dobře jsme si povykládaly. Nabízela jsem jí mimo jiné, že bychom šli s Romanem do vysílání oba. Bylo to zamítnuto - prý je to o čarodějnicích a účastnit se smějí jen ženy, muži jsou vyloučeni. Dost mne potom překvapilo, když jsem ve studiu uviděla jednoho z našich mladých astrologů - zřejmě byli vyloučeni jen někteří muži dle Orwellovy poučky "všechna prasata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější".

Věštírně a "Čarodějnicím" ale osud příliš nepřál ani z mé strany. V době natáčení, což bylo začátkem dubna, řešil jeden z mých blízkých známých dosti závažný osobní problém, s nímž jsem se mu snažila pomoci. Chtěla jsem při tom využít práce s pozvednutými emocemi. Zagitovala jsem kamarádku, která jednak jevila dosti ztřeštěnosti, aby se do podobné akce pustila, jednak se zdála být (ach, ta zdání!) emočně stabilní a jednak byla dosti inteligentní, aby pochopila, co se po ní žádá (asi bych měla podotknout, že to zase nebylo tak jednoduché). Jak už to u kamarádek bývá, občas zklamou. A právě tentokrát dotyčná dívka spíše než na dohodu myslela na vlastní pocity a jejich uspokojení. Těsně před natáčením se zrovinka cosi stalo, co se mi moc nelíbilo, leč snažila jsem se to zachránit. Navíc jsem se dost nevyspala, natáčení bylo dopoledne (nezasvěceným prozradím, že mám po léta obrácený biorytmus: v noci straším a dopoledne spím) a při kamerových zkouškách jsem seděla jako žbluňa a modlila se, ať už to skončí. A podle toho vypadal i výkon před kamerou. Kdyby pohled vraždil, asi jsem tehdy ve studiu měla okolo sebe samou mrtvolu. Vidět do budoucnosti se prostě občas nevyplácí a kdyžtak se to má dělat pořádně .

Ale mám štěstí v neštěstí. Buďto ten díl zrovna nikdo neviděl anebo si ničeho nevšiml.....

Jestli jste to viděli, napište mi své názory do konference Esoterika nebo do mojí Návštěvní knihy - ať obohatím svůj nabručený postoj pohledem vnějších pozorovatelů.

10.5.2001

---

Tak především je fakt, že se naše první zábavná kniha zrodila po krutých a dlouhých porodních bolestech. Je to na ní i trošku poznat, drobných chyb v sazbě si povšimnou i laikové, špatně oříznutá obálka je zase výsledkem šetrnosti tiskárny. Na této knížce jsme ale získávali zcela nové a jiné zkušenosti. Je to první knížka z jiné než duchovní oblasti, totiž beletrie. Řeč je o našem Conanovi.

To, o čem chci mluvit, se ale týká distribuce a myslím, že to stojí za zaznamenání. Na knihy z oblasti ducha máme smlouvu o výhradní distribuci s firmou Premisa, jíž tímto vzávám hold a děkuji za vynikající služby. Tady jsme museli prodávat jednotlivým distributorům zábavné literatury. Hned první setkání s nejmenovaným velkoobchodem bylo úžasné, protože velký majitel byl uražen, že jsme za ním nepřišli jako za prvním (nepřišli, nejdřív jsme prodali kamarádům z jemu konkurenčního maloobchodu). Byl natolik uražen, že si vzal jen pár výtisků knihy s tím, že když jsme jej pominuli, tak on nic nechce. On je největší prodejce sci-fi litaratury (není to pravda), on tady byl se sci-fi první (není to pravda), tak jsme měli jít první za ním. Pche, co si myslíme.

Jiný z nejmenovaných velkobchodů se sídlem v bývalé brněnské továrně si nás důležitě dvakrát pozval, aby nám pak řekli, že od malých nakladatelství neberou, že chtějí knihy jen od těch, s nimiž jim to stojí za to. Prý si to máme distribuovat sami, když jsme si to vydali. Nezdá se vám to? Ale podobný přístup mají i další. Na tom, že nechrlíme desítky titulů ročně jsme pohořeli i u dalších.

Knížka se nakonec prodala, nejvíce se o to zasloužily obchodní řetězce, distributor z východu Čech a knihkupectví na Táborské v Praze. Zkušenost ale stála za to - už věřím, že na našem knižním trhu jsou poměry horší Divokého Západu.

8.3.2001

---

Povánoční mezisvátková atmosféra mně připadla ospalá, proto jsme cestou z Brna stáli u každé benzinky, abychom se posilnili kávou. To se projevilo na době našeho příjezdu - byli jsme tam až asi ve 23 hodin. Příjemně nás překvapilo, že organizátoři byli ve střehu a počítali i s nočními ptáky, jako jsem já a Roman a beze všeho nás ubytovali i takhle pozdě.

Ubytování. To byl jediný kámen úrazu na celé akci. Pokojík se zaplivaným topením, s rozbitým nábytkem a vůbec nevábně vypadající, na společné předsíňce s partou zedníků. Soukromí nic moc. Proto jsme raději utekli o den - či spíše o noc - dříve. Třeba jsem rozmlsaná teplou postelí a klidem, který vládne u nás doma. Ubytování je první a poslední, nač jsem si v Rokycanech mohla stěžovat. Jinak - paráda. Těm, kdož tam nebyli, doporučuju.

Místo konání akce byla pěkná moderní škola. U vchodu se stálo potulovalo sdostatek pořadatelů, kteří mohli odpovídat na otázky návštěvníků nebo je směřovat na místa, která hledali. Hned za nimi, napravo v chodbě, bylo nacpáno prodejci všeho možného, triček s energetizujícími motivy, knížek, her, tarotových karet, léčitelských pomůcek, vonných tyček, čajů a bylinek a spousty dalších věcí. Vše pěkně pohromadě, stačilo si vybrat. kdo si neuměl vybrat, mohl si nechat poradit.

Po chodbě dál se šlo do tělocvičny - cestou jste míjeli výtvarné kolže z přírodních materiálů, vytvořené na kterémsi semináři - samé zdařilé věci, radost se podívat. Na konci tělocvičny jste mohi navštívit čajovnu, kde se konalo plno pěkných přednášek - poslouchala jsem hodnou chvilku feng-šuej, pak jsem musela jít za povinnostmi. Přednáškových sálů bylo několik, dalo se vybrat z přednášek na různá témata. Ufo, zdraví, věštectví, rozvoj osobnosti, léčitelství, výtvarné techniky, cíle lidstva. Věřím, že každý si mohl vybrat, záběr byl široký.

Nalevo od vchodu bylo stěžejní místo, kuchyně a jídelna, zapůjčená Haré Kršnovcům. Jejich kořeněná vegetariánská jídla byla silně poživatelná a přijatelná i pro masorády, jako jsem já.

V Rokycanech jsme strávili celý jeden den až do pozdního večera. Atmosféra byla výborná. Pořadatelé se usmívali, byli vstřícní a tolerantní, návštěvníci výstavy vypadali nadmíru spokojeně. Potkala jsem několik známých tváří mezi vystavovateli, přednášejícími i návštěvníky, a protože jsme většinou každý z jiného koutu republiky, mohli jsme aspoň v klidu a pohodě prohodit pár slov. Na svojí přednášce jsem měla zvědavé a otevřené posluchače a co víc jsem si mohla přát?

Krásnou tečku za naším jednodenním pobytem udělal bubnovací večer s p. Čambalem. V tělocvičně se sešla většina těch, kdož do večerních hodin vydrželi a tancovali a tancovali... bylo to moc pěkné. Odjížděli jsme sice pozdě večer, ale ve velice dobré náladě. Těším se na příští Rokycany v létě.

21.1.2001

---

Do roku 2000

---

Mám pocit, že jsem se stala obětí mystifikace. Nejhorší na tom, je, že dobrovolně a ráda. O nedorozumění s pražským Astrovíkendem jsem už psala. Tady to ale bylo horší.
Začalo to nabídkou k účasti na těchto akcích. Mělo jít o nějaké festivaly - tak mi aspoň bylo řečeno. Proč ne, aspoň se dostanu mezi lidi.

Šly dny. Nic se nedělo, nikdo z Astra se mi neozval, že by pro mne měl nějakou organizační informaci či pokyn. Už mi to začínalo být divné, první z akcí měla být asi za týden. I zavolala jsem do redakce Astra.

Paní redaktorka se upřímně zděsila. "Oni vás nekontaktovali? To už dávno měli…!" Dostala jsem číslo na organizátorku z CK Tomi Praha, která byla, mírně řečeno, nevlídná. Baže mne to naštvalo.

Připomínám, že jsem ještě ani zbla netušila do čeho jdu.

Vysháněla jsem organizátory z Brna, kde CK Tomi sídlí. S jednou z nich jsem se setkala a pak s ní i zůstala v kontaktu, protože na Astrovíkendy převzala patronát. Domluvili jsme se kompromisně, vlastně vše dobře dopadlo, nebudu zdržovat podrobnostmi. Ještě pořád jsem netušila nic o povaze akce.

Na první Astrovíkend jsem nakonec jela jen uspořádat přednášku. Nejvíce mne překvapilo, když jsem zjistila, že se jedná o uzavřenou akci pro asi 30 lidí, ne o festival. Pak mne překvapila hrozná úroveň ubytování a pak jakýsi hospodský ráz celého víkendu, kdy na přednáškách se kouřilo a večer byla diskotéka. Připadalo mi to jako degradace věštectví a nejen věštectví (sama jsem neměla ani na jedné z plánovaných akcí věštit, měla jsem mít magickou poradnu). Nechci pomlouvat. Ale v tu chvíli jsem se sama sebe ptala, co že to tam dělám. Podruhé už jsem věděla, do čeho jdu. Jela jsem tam pracovat s klienty, tentokrát ne jen tak, ale za předem dohodnutou odměnu. Nebudu napínat - ty peníze mi nedali, dostala jsem jen část a odůvodnění bylo takového charakteru, že jsem se sama sebe znovu zeptala, jestli je mi tohoto zapotřebí. Znám svoji cenu, a urážející srovnávání či pobídky opravdu poslouchat nepotřebuji. A zvláště ne od těch, kdož mají o mé práci, její náplni a účinku představu jen mlhavou.

Je mně to velice líto. Tím spíš, že ta brněnská organizátorka byla jinak moc příjemná a že časopis Astro mám ráda. Kdybych neslibovala, že o akci sem napíšu, nedělala bych to. Proto mi to taky tak dlouho trvalo.

Svoje názory napište - chcete-li - do konference Esoterika

25.11.2000

---

Máme kamaráda, který strávil dlouhou dobu v Kanadě. Když se vrátil, povídal nám o tzv. Psychic. To jsou veletrhy věštců, kouzelníků, šamanů a všech dalších podobných lidí z oboru. Při popisování se v jeho hlase střídal úžas z toho, jaký je to "kšeft" s kritikou neskutečné konzumnosti takových akcí.

Teď přišel Psychic i k nám. Do zámořských rozměrů má sice ještě po mnoha stránkách daleko, ale už se aspoň blížíme. Máme být rádi?

Z toho, co jsem napsala je asi cítit, že pocity mám smíšené. Průběh toho jednoho odpoledne se mně líbil - popovídala jsem si s lidmi a procvičila schopnost rychlého úsudku. Roman zatím hledal kontakty a uzavíral obchody, tak jak by to na takové akci mělo být.

Kdo tam byl a co se dělo jsem neměla možnost zjistit. Přímo mne zasypali zájemci o radu - s magickým poradenstvím jsem tam byla jen já a tak byl zájem obrovský. Nechala jsem se tím trošku zaskočit. Kdybych s takovým typem oraganizace počítala předem, asi bych si odpoledne zorganizovala jinak a neváhala bych zůstat na oba dny - kdežto takhle jsem byla přihlášena jen na sobotu. Škoda.

Co mne dělá bezradnou, je přístup pořadatelů. O akci jsem se jako její účastník dozvěděla dosti rozporné informace, natolik rozporné, že jsem nevěděla, do čeho jdu a jak se mám připravit. Úplně první sdělení říkalo, že akce nebude otevřena pro veřejnost a má sloužit tomu, aby se věštci a astrologové mezi sebou poznali a mohli se podělit o zkušenosti. (Pochopitelně že vím, milá paní redaktorko Tománková z Astra, kdo mně to řekl. Ale neprásknu ji.) Na přímý dotaz položený jisté osobě asi 14 dnů předem zda můžeme prodávat zboží, mně bylo řečeno, že na toto nebude prostor - takže jsme nakonec patřili k jedněm z mála, kteří zboží neprodávali. A konečně mne trošku mrzí přístup pořádajícího Astra k odměně pro účinkující. Celé odpoledne jsem já i všichni ostatní pracovala zadarmo na cizí akci a o odměně, byť i jen v podobě reklamy, zmínky v časopise nebo krátkého rozhovoru, nepadlo ani slovo. Mrzí mne to tím víc, že jinak je Astro velice solidní časopis a s domluvou nebývají potíže. Nesetkala jsem se s tím, že by se ke mně nebo k naší firmě někdo nezachoval dobře, ba dokonce sahala vstřícnost až nad rámec povinností.

Na zámořských Psychic samozřejmě nikdo zadarmo nepracuje. Návštěvníci akce za každou věštbu nebo radu platí nemalé peníze. Akce je monstróznější a - jak je v Americe zvykem - podstatně více chápaná jako místo pro prosazení se. Toto u nás naštěstí ještě tolik nefunguje, ačkoliv - a to mi věřte - rivalita mezi věštci a věštkyněmi a astrology a čaroději je obrovská a to, co si tito lidé navzájem dělají, jistě nepatří do slušného chování.




Teď mne čeká Astrovíkend v Červené Lhotě. Budeme se společně s Romanem a možná s dalším pomocníkem účastnit dvou nebo tří víkendů v místím penzionu - bližší informace zatím nemáme. 

První setkání bude 14.10. - to bohužel nemohu, jsme v Pršticích na víkendovce, další je 28.10., kde budeme určitě, další 4.11., kde možná budeme chybět a další 11.11., kde bychom měli být zcela jistě. A zase napíši jaké to bylo.

29.10.2000

---

Ta je teď velmi populární a protože pořad ještě běží, nechci jej kritizovat, ačkoliv výhrady mám. (Klidně bych lezla do zelí i scénáristům… J) Zábava je to celkem slušná a profesionálně po vizuální stránce je pořad dobře zvládnutý. S účinkujícími je to mnohdy horší - ale za to Nováci nemohou.

Můj díl se točil jako jeden z prvních a neměl zcela vychytané některé drobnosti, které- jak jsem viděla při natáčení s Romanem - postupem času zapadly, byly opravené, zaběhly do svých kolejí nebo jak to popsat. Největší potíž je asi pořád s hosty, kteří sedí pod kápí. Často reagují neupřímně a polovičatě - nechci jmenovat, ať se dotyční, budou-li toto číst, sami chytí za nos. Viděla jsem jenom pár dílů, třeba soudím přísně.

Ale ani věštci nejsou vždy lepší. Jenže jinak, než by si myslel průměrný nepříliš důvtipný našinec.

Každý divák by si totiž měl uvědomit, že v pořadu nejde o žádné věštění. Věštění je něco zcela jiného, než tipovat vztah k sexu u osoby, která je schovaná v kouli případně uhodnout, zda má jedno nebo pět dětí. Věštectví je poradenství, a znamená zabývání se vážnými problémy lidí. Je to vážná práce. Není to cirkusový kousek, kterým se lze chlubit před TV kamerou. Pokud věštectví předvádíme , přestává být věštectvím a začíná být exhibicí.

Věštci v pořadu Věštírna proto nepředvádějí své schopnosti profesionální, ale své schopnosti herecké. A protože hereckých schopností pohříchu moc nemají, předvádějí sami sebe - takové, jak ve skutečnosti jsou. A to je mnohdy pohled přinejmenším zarážející. Dobří pozorovatelé s bystrým úsudkem jistě vědí, co mám na mysli.

Ale ať nepomlouvám jen ty druhé.

Můj díl patří mezi ty povedené a se sebou, se svými odpověďmi, se svým vystupováním jsem zcela spokojená. Myslím, že víc jsem z toho dostat nemohla, to už by vystříhali anebo by to vyznělo velice hloupě. Pochopitelně že se našlo pár těch, kdož skočili původnímu scénáři na špek a pak se divili, proč jsem "neuhodla" tu osobu. Bylo jim zároveň marné vysvětlovat, že jsem nikoho hádat nešla - tzv. známé osobnosti neznám a dokazovat si jak jsem dobrá tímto způsobem - to opravdu nepotřebuji. (Že jsem velice dobrá - to vím i bez toho velmi jednoznačně… J…) Věštírna v podání mém a mých kolegů, Petra Messanyho a Johanky Khonové, byla dynamická a pořád jsme něco povídali. Jediné, co se mi nelíbilo a s čím jsem se zatím nesmířila je džingl - což je takový ten úvodní kraťoučký film o každém z věštících. Připadal mi bez nápadu a hrozně odbytý. Trošku si za to ale mohu sama - proč nadávat jen na režii - mohla jsem s tím nesouhlasit a trvat na výrobě něčeho jiného, že.

Brno, 22.8.2000

Hodně často se mně stává, že se mě ti, kteří některý pořad viděli ptají, jestli to věštící dopředu vědí, kdo to sedí zabalený pod tou kapucí.

Tak tedy: My jsme to opravdu nevěděli - to mluvím za sebe a za Johanku, nemohu ale totéž říci za pana Messanyho. Vede mne k tomu především logická úvaha: Astrologové mívají v databázi data narození svých přátel a pan Messany a Květa Fialová přáteli jsou. Pokud to věděl, nezazlívám mu to - jde o chybu režie, nikoliv o pochybení jeho.

A myslím si, že v dalších dílech Věštírny je tomu podobně. To znamená že personál studia se snaží totožnost osoby utajit, ale ti, kdož dostávají k dispozici datum a vedou si databázi, mohou s velkou pravděpodobností dopředu zjistit, o koho že se jedná.

Brno, 16.9.2000

Té se mezi účinkujícími dobře zhostil Roman a třeba o tom také něco napíše na svých stránkách. Já a Samael jsme seděli v komparsu jako publikum. Bylo poznat, že pořad prošel mnohými úpravami po stránce scénáře a jeho úroveň se výrazně zlepšila, především co do dynamičnosti a spádu. Jen k jedné obrovské chybě došlo: Věštírna se vysílá odpoledne. To je ale hovězí nápad!

Pochopitelně se vnucuje srovnání obou pořadů, mého a Romanova - ale jsem já snad objektivní divák? Ryze subjektivně byl ten můj díl užvaněnější, protože jsem tam byla já, která nenechá nic bez komentáře. Romanův díl byl takový normální. Ale co kdybyste napsali svoje názory vy sami?

A ještě další Věštírnu bych měla natáčet já s přáteli Jaroslavem a Mumem. Bude to 3.12 dopoledne. Už se moc těšíme.

Brno, 29.9.2000

---

TV natáčení má svoji atmosféru. Pravda, i ta je někdy lepší a jindy stojí za málo. Pokud ale je člověk realista a nemyslí si, že televize je tu kvůli němu (ono je to přesně naopak - on je tu kvůli televizi, která jej pozře, stráví, zmačká a pak zahodí), stojí to vážně za to. Je to zábava.

Svoje pořady pokud možno sbírám. Mám je nahrané na videu, většinou někým jiným. Jednak jsou některá vysílání přímé přenosy. Jednak v naší programové nabídce některé televize chybí - třeba TV Nova, na niž jsem zanevřela v devadesátém sedmém, kdy kvůli povodním neváhali její reportéři vlézt kamkoliv, jen aby se popásli na lidském neštěstí; tehdy jsem Novu odpojila a tak to u nás zůstalo - a jednak kdo má pořád koukat na televizi a hledat tam sebe.

Některé pořady mně v mé sbírce chybí - třeba natáčení na brněnském Židovském hřbitově z dubna 2000, které se velice povedlo. Tehdy jsem musela přesvědčit představitele Židovské obce, že na hřbitově nebudeme vyvádět žádné nepravosti, jak se domnívali. Ale snad mně uvěřili, nevím, jak se potom při schvalování na hotový pořad dívali. Mám náš Židovský hřbitov moc ráda, je to opravdu kouzelné místo. A taky jako jeden z mála našinců umím hebrejsky.

Nejhorší vzpomínky mám na velmi staré natáčení s Novou, to jsme ji ještě dávno neměli zrušenou. Byl to nějaký ten pořad Na vlastní oči nebo Nedej se zákazníku či jak se to jmenovalo. Namísto ve 12 přijeli v 17 hodin, lezli nám do bytu protože přitáhli spoustu čumilů, kteří se nevešli do provozních prostor a nejen to: Celý pořad překroutili, vystříhali, použili jen to, co se hodilo a moderátorka byla nesmírně hloupá a nadutá. Její jméno už nevím, ale v televizi dlouho nepracuje.

Brno, 28.7.2000