Symboly jara, májové lásky probuzení a magická vůle


Narození - zrání - žití - stárnutí - smrt - znovuzrození.
Ranní probuzení - dopoledne - odpoledne - večer - noční spánek.
Jaro - léto - podzim - zima.
Solární cyklus se odvíjí analogicky k cyklu života i k cyklu dne. Paralely, které můžeme naleznout, nejsou vůbec náhodné a umění vnímat cykly pomáhá uchopit síly přírody. Přizpůsobení se cyklům je základním uměním dobré čarodějky i spokojeně žijícího člověka do čarodějnictví nezasvěceného.

Jaro začíná v zimě
Únor je zimní měsíc, říká se, že nejtemnější. Proto bývá spojen s předmasopustními zábavami a plesy. Úkolem roztančeného veselí je přehlušit temnotu a s ní spojené případné neveselé myšlenky a osvětlit tak cestu k brzkému jaru. Březen je přechodový měsíc, který svou náladou často nepatří ani zimě ani jaru, tak jako Ryby, o nichž se říká, že plavou tam a zase zpátky. Duben se svým sluníčkem a prvními zelenými lístky rozhoduje. Znamení Berana, které vládne převážnou část tohoto měsíce, odpovídá vitální síle a - což je méně známo - vnitřní vůli a životnímu předurčení člověka.
Máj je lásky čas a nemůže za to jen samotný krásný jarní měsíc, ale také patronace Venuše, která je vládkyní tohoto měsíce a též ochránkyní všeho, co souvisí s láskou. V máji je jaro skutečně tady a plodnosti už nic nebrání - vždyť přestaly hrozit mrazíky!
Podobně je tomu u lidí. Láska, čili vzájemné zalíbení dvou partnerů, má logické pokračování v sexu a sexuální spojení bývalo dříve zárukou pokračování rodu. Touha po tělesném spojení bývá na jaře silnější než kdykoliv jindy - jaro je plodné; je to doba rašení, růstu, vznikání a pokračování života a jak nám již připomněly velikonoce, souvisí s mystérii znovuzrození.

Starý blázen: Původní význam této karty zdůrazňoval bezstarostnost a nezodpovědnost. Všimněte si, kterak se mužík nechává osudem vést tam, kam jej nohy nesou.

O osudu, předurčení a novoaeonické podobě tarotových karet
Tarot je knihou o stvoření a běhu světa a znalí lidé mu vždy přikládali velkou důležitost. Poskládání symbolů, počet karet, způsob výkladu - nic z toho není náhodné. Tarot je svým uspořádáním propojen s tvořivými silami přírody a jejich vzájemnými vztahy a tvořivé síly jsou zase úzce spojeny s člověkem, který byl stvořen k obrazu božímu. Dříve tarot nesloužil pouhému zjištění peripetií osobního osudu. Častější bylo jeho užití k magickým operacím, při nichž tazatel hledá spojení s harmonií Světa a s přírodními cykly. Potká-li člověka nepřízeň osudu, je to zcela jistě následek vybočení z přirozené vývojové cesty, která mu byla dána. A dokud se dotyčný na svoji cestu nevrátí, bude jej smůla pronásledovat dál.
Svět má svoji harmonii, svůj rámcově určený běh. Ten je závislý na poměru základních sil v Universu. Uskupení sil se mění cyklicky vždy po několika tisících letech - to jsou jedny z nejdelších cyklů, které může člověk zachytit. Těmto obdobím říkáme aeony. Změna sebou nese změnu přírodních podmínek, změnu politických poměrů a posun ve vývoji člověka. A projevuje se i v tarotu.
V dnešní době máme tarotových balíčků mnoho, ty ale patří do období, které skončilo na počátku minulého století. Už sto let žijeme v období jiném, jemuž je v magii zvykem říkat Nový Aeon. Toto období sebou přineslo prudký rozvoj techniky, populační explozi, zkrácení vzdáleností, rozvoj komunikace ve všech myslitelných významech, ničení přírodních zdrojů. Ještě přinese izolaci a osamělost jedince, omezování individuální svobody, další rozvoj techniky - a až později přijdou ke slovu i radostné hodnoty, které přinese posílený a obnovený ženský princip. Ten zatím o své rovnoprávné místo na světě bojuje s principem doposud vládnoucím, mužským. Veškeré toto dění, vývoj a jeho průběh byly předpovězeny na počátku 20.století anglickým kontroverzním mágem Aleisterem Crowleyem, který v průběhu dalších asi padesáti let vytvořil nový tarotový balíček. Jedině tento tarot v jeho původní podobě, bez pozdějších svévolných úprav, můžeme pokládat za skutečně platný a schopný pomoci tápajícímu člověku v dnešní dynamické době.

Co se v tarotu změnilo
Především chápání ženského principu, který přestal být zástupcem zla jako tomu bylo v dobách dřívějších, či symbolem tíže, tmy a beznaděje. Naopak - ženský princip se objevuje jako princip plodnosti, věčného mládí a radosti. Některé symboly dostaly širší významy, např. symbol Slunce jako Krista, syna, Vzduchu, vědění, odporu, propojení protikladů, Osirida, člověka, radosti, jednostrannosti, Osvícení, poznání, vzniku. Některé symboly byly oprášené od tíže staletí a znovu vytaženy na světlo boží, např. symbol orfického vejce, okřídleného glóbu, symboly vdávání královské dcery či význam krve, ohně a božstev plodnosti. Každá karta získala komplexnější podobu vnější i širší významový okruh. Značný důraz je kladen na individuální růst každého člověka a na jeho sebezasvěcení, jemuž napomáhá stále přítomný Strážný anděl, zvoucí neofyta k průzkumu vlastních neprojevených schopností v tajemných a skrytých zákoutích duše.
S novým tarotovým uspořádáním je po několika měsících praxe všechno jasné. Veškerý výklad je logický a přirozený, navíc obsahuje nemalou dávku optimismu a radosti. Adept se musí naučit vnímat skutečnosti v jejich dvojakosti - nic není jen dobré nebo jen špatné, vše co člověk prožívá obsahuje obé současně - jen je třeba naučit se nadhledu.

Tarot a mystérium jara
Každý se nejlépe učí praktickou zkušeností. Pokuste se proto zavzpomínat na nedávné období počátku jara a přiřadit svému životu v průběhu roku symboly tak, jak budou dále popisovány.
S časným i mírně pozdějším jarem souvisí tarotová karta Blázna. Je zeleným mužem, dobře známým našim keltským předkům. Zelený muž, v pozdějších lidových pověstech známý jako Jack-a-green, dávný vegetační bůh, na nás i dnes mává z pohádek o hloupém Honzovi nebo o princi Bajajovi. Do této karty se však promítá též černá Madona s dítětem, jak ji známe např. z katedrály v Chartres. Černá Madona značí temnotu, která zrodila Božské Dítě - světlo. Symbolika karty vystihuje jarní náladu, jakési lehké blouznění, s nímž se těšíme na jaro a na teplé dny. U citlivých lidí může mírné pobláznění přerůst do silné vnitřní potřeby něco udělat, což nemusí být vždy rozumné rozhodnutí - avšak často je to rozhodnutí s jistým dopadem na celý další život.
Vyjde-li vám tato karta v důležitém výkladu, který vykonáte na jaře či v létě, budou vám božské síly přírody nápomocny ve vašem konání.
Na počátku března je období signifikováno Devítkou nebo desítkou Pohárovou, to podle toho, nakolik jsme se svým životem spokojeni. Pohárová Devítka naznačuje očekávání radostná, kdežto Desítka vypovídá o potřebě změn a o nedobré náladě. Zatímco devítka je zasvěcená Diovi v jeho aspektu dobyvatele žen, je desítka spojená s Áreem, který se chystá k boji.
V březnu a chladnějších dnech dubna bude vládnout Pohárová Trojka. Karta odpovídá archetypu Persefoné, která dlí půl roku na zemi u své matky a půl roku v podsvětí - čili v nevědomých oblastech - u svého manžela Háda. V hezčích, slunných dnech, kdy se Persefoné objeví na povrchu zemském, proto přijde ke slovu Démétér, její matka, skrývající se ve Čtyřce Holí. Ta bude radostně tvořit a nechá všechno růst po celý duben a květen.
V té době se vlády dočká i Císař, karta vůle a alchymické síry.
Císař může být dobrým i špatným panovníkem, jeho rozhodnutí mohou být vhodná, prozíravá, zbrklá, rozumná, nekompromisní nebo vágní či opožděná. Možná bude novinkou, že Císař je Beránkem. Bylo by namístě připomenout velmi staré učení o třech bytostech, které očišťují duši: Vlk je chtivý toho, co leží na povrchu, čili falešné představy o sobě. Havran prahne po duševních statcích, jako je poznání či vědění. Beránek dává i bere neexistující, lživé představy a je symbolem dvojakosti. Tato nauka je v dnešní době neznámá - zbyly po ní jen zkomolené představy o vlkodlacích a havranech jako poslech smrti. Beránek je dokonce zcela nesprávně vykládán jako symbol božího syna. Dvojakost symbolu byla zapomenuta.
Doba vlády Berana je proto časem, v němž je dobré konat rozhodnutí, kdy bychom měli hodnotit a dokončovat svoje záležitosti a především bychom se měli chopit vlády nad svým osudem, ať to zdánlivě vede k dobrému či zlému. Přijmeme-li zodpovědnost za svá rozhodnutí minulá, přítomná i budoucí, může nám Velekněz, karta ve znamení Býka, přinést takové zasvěcovací novinky, které nám budou po zbytek roku - nebo i celého života - dělat radost. A teprve když člověk přijme sebe, bude se moci těšit z lásky k jinému člověku ve znamení Blíženců - to je karta Milenci. Líný člověk bude mít v tomto čase hlavně potíže se sebou. Tyto potíže začínají už vládou Devítky Disků na počátku zemského Býka, kartou pasivity, tvrdohlavosti, strachu a bezdůvodné potřeby držet se zaběhaných pořádků, které jediné skrývají jistotu. Karta není ovládaná žádným božstvem či archetypem - je totiž stavem, kdy lidé zapomínají bohy uctívat a ti se na ně za to zlobí. Blíženci pak mohou dát jasně najevo, že se osoba ocitla na nesprávné cestě - ať už to bude nutná změna pod vládou Desítky Mečů (Apollon, která připravil nečekané prozření) nebo hromovládný Zeus, sesílající blesky na obyvatele země a bojkotující tak jakékoliv lidské snažení - aspoň v podobě Osmičky Mečů, jíž vládne právě tato podoba Dia.
Ti opravdověji uvažující se dostanou pod vládu Šestky Disků, což je čas pro odpočinek. Zatímco bude člověk využívat pěkných dnů ukáže se, co dosáhl beraními rozhodnutími. Kromě lásky a vyjasnění vztahů si potom udělá jasno sám v sobě a bude překvapen inspirací (vše souvisí s kartou Milenci). Úspěchu a světským statkům napomůže Princ nebo Princezna Disků, zábavu v dobrém i zlém přinese Rytíř Mečů.
Léto začínající znamením Raka zastihne člověka ve dvou možných pozicích. Buď ve smíru, lásce, klidu, radosti a hojnosti jako Afrodíté, vládnoucí Dvojce Pohárů, nebo jako nerozumná Psyché, snažící se spatřit Éróta, která je jednou z vládkyň Čtyřky Pohárů.

Crowleyův Blázen: Nová podoba Blázna na první pohled zaujme zobrazeným tvarem orfického vejce, které postavu Zeleného muže obkružuje a tím jí dává jasný, leč od původního významu karty zcela odlišný význam. Vejčitý útvar také můžeme pochopit jako Akášu, tattwu Ducha. Uvědomíme-li si tvar nuly - to je pořadí karty - je význam jasný. Kabalistická nula totiž na rozdíl od moderní matematiky nemá význam "nic" ale právě naopak - značí "vše".

Jarní a letní čarování
Pokud vám ve vašich tarotových výkladech vycházejí malá arkána od esa do šestky, znamená to, že jste připravení a štěstí vám bude přát. Můžete zkusit následující kouzla:

Osobní pocity, pohoda:
Petrklíče, které natrháte za slunného dne, usušíte a vložíte s ametystem nebo křišťálem do váčku z hedvábí nebo bavlny, vás zbaví chmur, smutku nebo nejistoty. Také je možné pít čaj z kořene pampelišky, co rostla na jižní stráni, kam se celý den opírá slunce. Až odkvete pivoňka, využijte jejího kořene - ten stačí nosit zavěšený na krku.

Láska:
Na lásku je mnoho receptů. Tak třeba proutí, vrbové nebo březové. Stačí, když utrhnete dva proutky s teprve vyrostlými zelenými lístečky. Doma jeden proutek nařežte a namočte na tři dny na tmavém místě do pramenité vody. Potom proutí vyjměte a vodu vyčistěte od rostlinných zbytků přelitím přes bílou látku z přírodních vláken. Druhý proutek nechejte očadit nad ohněm tak, abyste z něj mohli seškrábat popel do nádobky s roztokem. Ve chvíli kdy přidáte kus rozemletého popela z milostného dopisu, který jste napsali své(mu) vyvolené(mu), je roztok lásky hotov. Můžete jej použít do nápoje, můžete jím polít dárek, který pro vytoužený protějšek máte, můžete jím napustit kapesník, který u vás zapomněl.
S tím, po kom toužíte, jezte třešně z jedné větévky nebo mu darujte srdčitý květ - například fialku nebo macešku.

Peníze:
Noste při sobě nejméně 28 dnů koprovou snítku, kterou jste sami utrhli za přibývajícího měsíce. Také spalování usušených květů ovocných stromů může přivolat značné bohatství.

Pokud vám vycházejí ve vašich tarotových výkladech převážně karty vysoké, měli byste se důkladně posílit tímto kouzlem:

Natrhejte sedmero druhů žlutého a bílého kvítí. Za nového měsíce smíchejte důkladně všechno kvítí dohromady a sušte je po sedm co možná slunečných dnů na sedmi místech, kam nevstoupí lidé, kterým nedůvěřujete. Pak rozdělte na sedm dílů. První díl zabalte do bílého nebo žlutého kapesníku a vložte pod polštář na němž spíte. Nechejte po sedm nocí. Druhý díl uložte na sedm dnů blízko prahu svých dveří. Třetí díl dejte do obydlí osoby, která vás zlobí, nejlépe zase na sedm dnů. Ze čtvrtého dílu uvařte hustý odvar, z nějž si sedm kapek budete užívat po sedm dnů. Pátý díl dejte na sedm dnů do obydlí osobě, která vás těší. Šestý díl nasypte dovnitř okna svého příbytku na tutéž dobu a poslední díl spalujte po sedm rán na ohni nebo nechejte vonět na plotně. Konec kouzla vychází na úplněk, za nějž byste měli vše, co z kvítí zbylo, hodit do plynoucí vody.

14. - 19. dubna 2002, pro časopis Astro

Když jsme 22. prosince jeli na jmelí do Rouchovan, vypadala situace ještě celkem klidně. Továrna na mraky v Dukovanech dýmala, jako by jí to působilo obzvláštní radost, takže ji v některých okamžicích a z určitých úhlů nebylo vidět. A jinde než nad elektrárnou bylo takřka jasno. Jak jinak, že, továrna na mraky přece vyrábí mraky. A Rouchovany jsou magické místo. Ale to by byl jiný příběh.
V okamžicích, kdy jsme projížděli prázdnou mrazivou krajinou okolo chladících věží, právě zapadalo slunce. Na krvavě rudém západním nebi se temně červený sluneční kotouč halil do fialových pablesků, které se jako cáry rozsápané drapérie válely po celém jihozápadním obzoru, aby se pak mohly odrážet po zbytku oblohy do nepravidelných malebných obrazců.
To se vylévala fialová kala, barva sefiry Daath, a s ní na naši zem přicházel jed bytostí Odtamtud, z Cizího Světa. Jinak řečeno to bylo neklamné znamení toho, že se nejen bude něco dít, ale že to bude pořádná mela.
*
Ale i ti, kteří nejsou sběhlí v magii a v rozeznávání šestnácti kalas si mohli všimnout, že letos nastala zajímavá situace. V jediný okamžik o půlnoci 31.12. se završil nejen den, týden, měsíc a rok, ale i století a tisíciletí. Zajímavá shoda, že. Kdo ví něco o astrologii mohl zjistit i to, že končí poslední, saturnský rok sedmiletého cyklu, byť i by se v tomto případě dalo o datu spekulovat, protože astrologický rok začíná 21.3. Ale dnes to tak už nikdo nebere - konec roku je konec roku. Právě shodu konce cyklu a tisíciletí lze pokládat za nejpodstatnější.
Cyklus končí saturnským rokem. Ten sebou přináší dokončení započatých prací, završení dosavadních snah a zúčtování s předchozím obdobím. V saturnských rocích mívají události často dramatický spád - to tehdy, když jedinec či skupina jsou nuceni rychle dotáhnout to, nač si po celých sedm let nenašli čas a jsou tak dlužni sami sobě. Saturnský rok uzavírá etapu duchovního vývoje a přináší jednak bilanci a jednak plody sedmiletého úsilí. A i ty se mnohdy projeví překotně, náhlým zvratem nebo neočekávaným směrem vývinu událostí.
Tisíciletí se završuje hekticky. Kdykoliv totiž něco vrcholí, je to provázeno gradací úsilí, zmatkem a nečekanými vstupy událostí, které jakoby náhodou ruší kontinuální průběh našich prožitků. Na konci příběhů vrcholí děj, na konci roku narůstají zmatky, na konci pracovní doby lidé ožívají a plánují si zbytek dne.
Sečtením obou vlivů lze dojít k zajímavým závěrům. S prudce narůstající energií roste pravděpodobnost, že Saturn v posledních okamžicích starého věku ukáže každému, kde je jeho místo. Je proto dobré, pokud jste si připravili si na tyto chvíle práci, kterou jste chtěli dokončit, případně si uvědomili chyby, jichž se chcete zbavit. Byla to jedinečná příležitost, a nejenom to. Byla to i nutnost, protože kdo se nepokusil využít zvýšené hladiny energie, byl sám touto silou využit a jeho vědomí bylo podmaněno.
*
Nejpěknější ukázku zcela nečekané, nelogické a zvláštní situace jsme mohli sledovat přímo na televizních obrazovkách. A nejvyšší hodnota toho, co přinesl televizní spor, spočívala v možnosti sledovat dle dění v televizní redakci momentální výši, zabarvení, modulaci a intenzitu energie, která byla všude okolo nás. Jedinou podmínkou bylo zůstat nestranným pozorovatelem, nebýt součástí. Protože kdo se stal součástí, stal se energií, a nemohl proto sám energii využívat.
Ale konečně i to, jak to vypadat nemá, jsme mohli sledovat zase na TV obrazovce. Emoční výlevy obou stran ne příliš vhodné k prezentaci na veřejnosti, pravé jádro sporu zcela zakryté obecnými pravdami a vznosnými myšlenkami, které provolávala tu jedna, tu druhá strana. Nepříliš niterné a jen málo sebe-uvědomující postoje obou účinkujících stran sporu tak daly vyniknout jednostrannosti a zdůraznily spíše žabomyší aspekt sporu než jeho skutečnou důležitost. Aby ne. Zatímco se vzbouření redaktoři nechali pohltit archetypem a zcela ztratili sebe sama, byla druhá, oficiální strana zcela pod vlivem vlastní nadutosti.
*
Než uzavřu toto téma, nemohu nevzpomenout mnoha lidí, kteří v téže době prožívali svá vlastní dramata, mnohdy jen zdánlivě menší než to, které nám bylo veřejně prezentováno. Někteří prožili životní zlom, jiní se očistili od nepotřebného, další dovedli do konce to, s čím dlouho váhali - byť i za cenu obětí.
Všichni tito lidé byli také zasaženi vzdouvajícím se mořem síly. A někteří využili sílu pro sebe, jiní jí byli sami využiti.
*
V dávno minulých dobách bylo zvykem udržovat rituály. Jedním z rituálů byla velká oslava, zpravidla na počest některého z bohů. Během oslavy, obvykle trvající několik dnů a nocí, lidé proudili ulicemi nebo pobývali v přírodě, tancovali, zpívali, jedli, pili a bez zábran se milovali. A hlavně, hlavně byli spolu. Hlavní ozdravný účinek spočíval právě v pocitu sounáležitosti s ostatními.
A existoval jeden zákon. Nic, co z těchto oslav vzešlo, nebylo bráno vážně.
I my jsme letos orgiasticky a pospolu oslavili konec roku. Mnozí z nás stáli v ulicích, podepisovali petice a s napětím sledovali, jak "to" pokračuje. Jen málokdo se nepřidal na žádnou stranu sporu - což by zase tak nevadilo, ale nenajde se skoro nikdo, kdo by události nebral vážně.
Je to možná nečekané, možná nepříjemné, ale ony opravdu vážné nejsou. Jen my všichni, co potřebujeme rituály, abychom se uvolnili a zbavili stresů, si to nechceme připustit. To bychom si museli připustit i to, že potřebujeme rituály, že máme stresy a že jsme se nechali unést - ba co víc! Nechali jsme se i trošku oblafnout.
Škoda. Skutečná hodnota toho, co se nabízí i onoho, co se děje, je tím pominuta. Lidi byli vždycky slepí.
*
I mnoho těch, kdož prožili či ještě prožívají svá vlastní dramata, malá i velká, nevidí vždy jejich skutečný význam. Zastavují se u toho, co jim osobně připadá důležité. To podstatné tak má možnost se zase zamaskovat.
Nemáte nějakou nedořešenou záležitost?! Ještě to funguje! Ještě je to tady …!

Napsáno 14.1.2001 v brzkých hodinách ranních při sledování parlamentních diskusí.

Jsme nespokojení - my lidé. Zcela běžně svoji nespokojenost ventilujeme a pak se jeví, že jsme nespokojeni s politickou situací, se svým platem nebo s manželem či manželkou. Mnozí z nás ale tuší, že zdrojem nespokojenosti jsme my sami.

Nespokojenost duše, toho čehosi nepojmenovatelného a ne-popsatelného co sídlí ve vnitř, je trýznivá a nutní k hledání. Ale potřeba hledání se potkává s dobou, v níž je k mání vše, co si člověk zamane. A tak chceme, my lidé, naplnit svoji duši, aniž bychom si připustili, že je to nejednoduchý úkol na celý život.

Toužíme po poznání, kterého se nám dostane za naše řádně vydělané peníze, které bude jednoduché, bezpečné, ale jedno-značně a nepochybně účinné. Naše poznání se musí odehrá-vat o víkendech nebo o volných chvílích, aby nás nevytrhávalo z práce a ze společenských a rodinných kontaktů. Musí být podáno jednoduchými slovy, abychom mu porozuměli a nesmí být náročné na čas ani na po nás požadovaný výkon, nesmíme se nic složitého učit, musí to být v našem mateřském jazyce ... ale hlavně, hlavně musí hned přijít výsledek, který nám přináší citelný prospěch.

A jako důsledek všech těchto našich potřeb se zrodila dnešní duchovní literatura. Odhlédnu od vágního pojmu "duchovní", jejž je obtížné specifikovat, a nechám na důvtipu každého, aby sám sobě určil, kolik je v těch knihách ducha. Ale skrývá se tu past. Nejen o knížkách totiž platí, že každý dostane to, co mu patří.

25.7.2000
Zuzana Antares

Psáno pro časopis Spirit

Energetické stopy

Přelom tisíciletí zdánlivě nic neznamená a je obdobím jako každé jiné. Je to přece jenom číslo roku, nic víc. Kalendář se měnil mnohokrát a v některých zemích (Rusko, Izrael, muslimské země) mají dokonce zcela jiný letopočet.

Ale zkuste si představit, jak dlouho už lidé s obavami hledí právě do roku 2000. Není to nic zvláštního - už rok 1000 byl očekáván s obavami, protože dle laických výkladů bible mělo dojít ke konci světa. Když se tak nestalo, církev jen s velkým vynaložením sil uchránila své postavení - jeden papež byl dokonce zabit. A s rokem 2000 je to podobné. Nemusíme se tázat, jestli je zlom tisíciletí nějakou magickou hranicí - pohleďme na vše prakticky:
Představíme-li si čas jako přímku, po níž se lidstvo pohybuje směrem vpřed, pak není složité představit si, kterak každá vzpomínka je vysláním paprsku z určitého bodu zpět a každá budoucí naděje či obava je paprskem vyslaným kupředu. Tento paprsek zanechává v místě svého cíle energetickou stopu, která zde zůstává až do té doby, než skutečný čas dojde právě do tohoto bodu.

A teď zkuste spočítat lidi, kteří s nadějemi či obavami hledí právě do roku 2000. A každý z nich nám, kteří teď žijeme, nechal odlesk svých myšlenek, pěkných i černých, veselých i škaredých. Byly to statisíce lidí a je to statisíce energetických stop. Naše vlastní energie tak dostávají viditelnou (a pocítitelnou) posilu a my máme pocit, že se dějí podivné věci. A nejen pocit - je to skutečnost. Protože jsem praktik a jsem ve stálém styku s lidmi, mohu od roku 1997 sledovat nárůst různých problémů, které mají společné téma: Lidé o něco přicházejí, často se tak děje náhlým zlomem a uvědomují si ztrátu více než kdykoliv jindy. Takřka každý den slyším příběhy o ztrátě partnera, majetku - ale hlavně o ztrátě iluzí. Podobné pocity postihují každého, jen vždy v jiné míře.
Naši předkové nám zřejmě poslali tolik energie proto, abychom se mohli očistit a vstoupit do nového tisíciletí bez starých hříchů.

Vodnářská doba - vývoj lidstva skrze věky

Určení těchto tzv. věků vychází z pohybu zemské osy po 12 nebeských archetypech čili zvířetníku. Všech dvanáct věků, z nichž každý trvá asi 2300 let, tvoří dohromady tzv. Platónský rok, jehož trvání je zhruba 26 000 let. Platónské roky se dále sčítají do větších celků: Každý rok, i náš obyčejný, i Platónský, je opět zasvěcen planetě či živlovému archetypu (= znamení), a tak 12 Platónských let tvoří jeden věk čili jugu - je to 312 tisíc let.

Tato zcela nepředstavitelná období v sobě skrývají tajemství duchovního vývoje lidstva. Nás bude teď zajímat to kratší období, jehož název je doba Vodnáře a astrologické určení je nejisté: Někteří astrologové píší, že tento věk již začíná, dle jiných nastane až za 300 let. Studenti magie zřejmě vědí, že dalšími prostředky lze zjistit, že tento přelom proběhl na počátku tohoto století. Obě světové války i velký rozmach elektrických strojů (stroje jsou nejnižším vtělením ducha) v průběhu končícího století je důsledkem onoho přelomu.

K tomu hlavnímu zdánlivě už došlo. Ale to není tak zcela pravda. Globální děje, které se týkají vývoje celého lidstva a odehrávají se v duchovním obalu Země, tzv. Duši světa či Animě Mundi, mají právě kvůli své mohutnosti i dlouhé trvání - a proto v určitém smyslu odpovídá Duše světa na sto let starý podnět teprve teď.

To, co je před námi, je vždy pokračováním toho, co jsme už prožili, proto nepokládám rozšifrování budoucích dějů za tak složité. Přibývá lidí - a čím je nás více, tím víc osamělí se cítíme. Roste odcizení a napětí. To by se v budoucnosti mělo změnit na ještě větší agresivitu. Také se mění naše hodnoty, dobře je to vidět na partnerských vztazích a na výchově: Koho by před sto lety napadlo, že se může dát rozvést? Které děti chtěly jen brát a nic dát na oplátku, které by byly ochotné tak jako dnes vraždit? Staré hodnoty už nemáme a nové ještě nefungují. Ve vzniklém chaosu se stále víc lidí stává obětí politických ideologií, náboženských sekt a nepravdivých reklam, protože jim chybí vlastní názor.

A tak se hlavní bod zvratu, hlavní problém zlomu tisíciletí, nedá popsat jednoduše jako válka, jaderná katastrofa nebo krach na burzách. Půjde o rozhodnutí, které bude dělat každý člověk sám za sebe a přesto všichni dohromady. Rozhodnutí o tom, zda chceme být každý sám sebou, nebo se staneme příslušníky davu, sdílejícími názory nějaké skupiny. A protože jsme my lidé od přírody líní, budeme se moci rozhodnout až pod tlakem nemilých situací a vyostřených poměrů. Na každého z nás, uzavřeného do sebe sama, proto čeká okamžik, kdy se budeme muset něčeho vzdát, kdy budeme muset přiznat, že staré uznávané hodnoty pozbyly své ceny a žádné nemáme. Budeme tak činit pod tlakem přírodních katastrof, havárií a nečekaných životních zvratů ve velkém i zcela soukromém rodinném měřítku.
Znamení Ryb je astrologicky popisováno znakem, který v sobě spojuje dva rybí ocásky. Dvě od sebe málo vzdálené polokoule jsou spojeny čárou. To značí, že úkolem minulého věku bylo oddělení duše od ducha a bloudění v temnotě, která je rybám přirozená. Vodnář se označuje dvěma vlnovkami, které naznačují proudění, případně směr. Jimi jako dráty bude zase navázáno spojení mezi duší a duchem. Dokáže to ale jen ten, kdo se nebude pohybovat jako vlak po kolejích, nesvobodně, jen po vymezené dráze.

Brno, 23.2.1999

---

Dílka jsou řazena tak, že nejnovější jsou nahoře. Ne vždy to znamená, že čím novější, tím lepší.
Většinu svých věcí jsem vyhodila nebo rozdala, proto se zde může objevit jen to, co se zachovalo. Není toho mnoho, ale sháním a hledám.

---

Potíže

Celý svět mne podvádí:
Žaludek mi dovádí!
Copak já s ním udělám?
Na opravu si jej dám!

Anebo si koupím nový
žaludeček plastikový.

červen 1988

---

Cesta tvá

Jediná je světa síla.
V bohy nebo čerty víra,
ať už peklo nebo nebe ...
každý vidí jenom sebe.

Proto člověk nepozná,
že světlo = tma.

Jestliže chceš rozumět, musíš si to rozmyslet,
Protože tě jinak čeká dlouhá cesta do daleka...!

Za mořem a za horami
Slunce měsíc svátek slaví.
V chladné zimě v horkém létě
sebe potkáš v cizím světě,
který se ti vysmívá.
Neboť světlo je jen tma.

Přejdeš louky, lesy, pole, prudké řeky, pouště holé,
v temném hvozdu starý hrad.
Sám jej budeš dobývat.

V bezradnosti, smutku, lesku
vede cesta - vedeš cestu.
Slávu, sílu získáš bojem, spokojenost nepokojem.
Letem vzhůru pádem dolů potkáš stavby jiných tvorů,
kteří vsedě nad svící
zjeví poklad zářící.

Co dnes umírá, to včera kvetlo.
Vidíš?!
Tma je jenom světlo.

Hle!
Vzhůru tvoje cesta vede!

Rudé slunce, mraky šedé
vidíš, chápeš, poznáváš
umíráš a ožíváš.

Jestli projdeš vesmír celý
nikdo nikdy nerozdělí
svět tamten a duši tvou
...a světlo?
Zůstane tmou.

Při posedlosti múzou v Komárově, konec června 1988

---

Vzdor

Zaslzeli ti, co jsou tu: musela jsem odejít.
Chlad se rozlez do všech koutů.
(Hm ... Potřebuji chvíli klid.)

Já jsem tam a vy jste tady -
to jsou ale protiklady!!!

Dnes jdu do té společnosti (kde jsem tolik chyběla)
poctít je svou přítomností.

Co to s nimi udělá?

Černovice, prosinec 1986 a květen 1987

---

Policejní

U hlavního nádraží
kamery jsou na stráži.
Ať tudy jdeš večer ráno
sledování přichystáno.
Paranoia má či cizí -
člověk odsud raděj zmizí.

Na Ptašáku, ispirováno Homérem, 1982

---

Bez Zuzky

Všichni sedí unuděně.
Co to s váma, lidi, je?
Ovzduší je otrávené -
Zuzka s náma nepije.

Snad má chřipku?
Nebo že by ... nohu sobě zlomila?
Anebo jí peklo brání
by se s náma napila?

Vydržme to, kamarádi,
7 dní půl měsíce!
Uzdraví se, přijde s flaškou
Zuzka - naše stálice!

Společná hospodská práce několika autorů včetně Zuzky
Na Střeláku, léto 1982

---

Im memoriam Julian D.

Věděla, že on už dlouho žít nebude. Věděla to, ale nechtěla si to připustit. Takové věci si přece lidé připouštějí.
Přišla za ním ve středu, když skončila škola. A. se s ní ten den moc nebavila, vypadala, že má dost. Vůbec byli všichni takoví divní.
Seděla s ním u lesa a dotýkali se nohama.
"Mám tě rád," povídal a dotkl se její tváře. Opřela se mu o rameno. Jeho ruce hledaly její ruku, ale pak sklouzly k modrému silonovému tričku.
Měla pevná malá prsa, jako dvě broskve. Za levým cítil bít srdce. Ještě bude bít dlouho, jestli ... Ale ne. Důležitý byl dotek, pocit, že si náležejí, že jsou jedním tělem, jedním člověkem, že jsou tu a že patří k sobě. Nasávala ten pocit absolutního štěstí, prožívala jej naplno. Zalévala ji energie, horko, štěstí, zima, blaho, radost, oddanost, víra, zatracení, štěstí a zase horko. Přtitiskla se k němu a pak ještě víc a ještě víc.. Spočívali si v náručí, tiskli se k sobě, byli spolu. Ta chvíle trvala věčně. Nikdy ji neměla zapomenout. Kolikrát potom hledala tyto okamžiky. Kolikrát věřila, že ještě existuje štěstí!

V sobotu už bylo pozdě. Přivítalo ji ticho a déšť šumící v korunách stromů. Pochopila to rychle.
"Jak?" zeptala se.
"Bylo to úmyslné. Nemohl dál," řekla A.
"Ale proč, proč?" plakala a držela se Amiho. Slzy jí nezadržitelně tekly do jeho vlasů. "Mon Ami, mon cheri, co mi zbyde? Co má dělat dál?"
Neuměl jí odpovědět.

podzim 1977