Domněnka, že osud je lidem dán, patří mezi oblíbené omyly. Je pohodlné svádět nezdar na osud. Ve skutečnosti je lidem dáno jen málo věcí, ale často se stává, že si s nimi neumějí poradit. Skutečným posláním věštectví není předpovídat osud, ale hledat, jak může člověk nejlépe uplatnit to, co dostal.
To co jsme zvyklí nazývat osud, se projeví jen v některých životních okamžicích. Jsou to zásahy shůry, anebo jak řekne materialista - náhody. Tyto skutečnosti nelze vůbec snadno předpovědět a většina věštců to ani neumí - často proto, že o existenci podobných zákonitostí mají nižádnou nebo jen velmi mlhavou představu. Zde se skrývá duchovní podstata každého člověka, jeho životní úkol a to, co často lidé nazývají smyslem života.
Ani druhou složku života, vůli, nelze předpovědět, a to z ryze technických důvodů - jde totiž o rozhodování jedince, které je otázkou jen jeho samotného. Vůli nelze předpovědět - lze poradit anebo sugerovat.
Teprve třetí složka lidského bytí je odhadnutelná a z ní vychází většina předpovědí. Jejím principem je kauzalita. Proto si svůj osud každý vybírá sám a utváří jej svými činy. Povaha jednotlivých událostí v životě jedince je proto odvislá od jeho vlastností, minulosti, vývoje.
Apollón byl slunečním bohem a Slunce je dávným symbolem uvědomění. Jeho sestra, lunární bohyně Artemis, se významově pojí s nezkrotnými silami nevědomí. Jsou bratrem a sestrou, těmi, kdo k sobě patří a kdo si pomáhají. Jsou představiteli dvou sil, jež pomáhají člověku - pokud ten chápe jejich podstatu. A aby k tomuto pochopení došlo, bylo založeno orákulem v Delfách, které obě síly propojovalo.
A zde bylo psáno: Poznej sebe sama.
