Od svého vzniku v dřevných dobách 90. let je škola provázena dynamickým děním. Příspěvky v této části stránky vám přiblíží, co vše se ve škole děje. Věříme, že tyto útržky a obrazy potěší oko náhodného návštěvníka a případného žáka snad nalákají k hlubšímu zájmu o jeho obor a k účasti na společných setkáních.
Už o tom tématu přemýšlím druhý den. Jako první mě napadlo, že tvořím pilíř a spojnici na
mnoha místech. Ať už je to v práci nebo doma. Každý pilíř nebo spojnice ale jednou přestanou být. Potom dané místo je chvíli prázdné, ale brzy se najde jiná spojnice nebo pilíř, který je jiný – horší nebo lepší, ale jiný. Určitě ale vytvoří novou spojnici nebo pilíř.
Některé pilíře chtějí být silné, ale když přijde nějaká pohroma, může být po všem a
dopadnou stejně jako ostatní, kteří se tolik nesnažili. Na druhou stranu mohou být
součástí něčeho většího, významnějšího, zajímavějšího na rozdíl od jiných. Je to ale
jenom o pocitu. I malé a méně významné věci mohou člověka naplňovat a dělat ho
šťastným.
Velmi důležité je, co tvořím ve vztahu k dětem. Jsem částečná ochrana před vnějším
světem a tvořím také filtr informací, tedy alespoň prozatím. I toto postupně skončí. Potom
začnu tvořit překážku na cestě ke štěstí a za svými cíli. Svým způsobem je to ale
oprávněný postoj, protože rodiče jsou omezovány svými zkušenostmi a netouží si znovu
od začátku natloukat nos. Toto už mají za sebou. Bez toho to ale člověk nedojde poznání.
A svůj svět? Tvořím jeho střed a vytvářím si okolí a vše co na mě působí. Není to vůbec
jednoduché. Je to cesta džunglí, ale když ji člověk projde, najde krásné místo podle svých
představ. Toto ale může trvat 10 let, celý život a někdo cestu z džungle také nikdy nenajde.
Právě ty negativní postoje okolí a problémy tvoří zpětnou vazbu, co člověk dělá špatně a
říká mu to, jak by měl svůj svět upravit, případně změnit a že ne všechny postoje musí být
správné.
Nejprve vzniká můj svět v hlavě a tím se stávám jeho tvůrce jako Bůh. Aby se člověk mohl
obrazně přirovnat k Bohu, musí z myšlenek vzniknout něco praktického, reálného,
měřitelného a to není vždy zcela jednoduché.
Krásným příkladem jsou počítače a realita. V počítači něco vznikne a potom se to vyrobí a
existuje to. Počítač představuje myšlenku a výrobek realitu. Je to úžasné.
No a nakonec tvořím tuto úvahu. V porovnání s mými kolegy jsem zdánlivě ve výhodě,
protože jsem získal více času. Nicméně ne vždy musí být toto výhoda, protože většinou
nejlepší výsledky člověk dosáhne, pracuje-li pod tlakem.
Tento článek je na téma: Na zadané téma - úvaha
Vypsat všechny články na toto téma